Vítám Vás na místě, kde se můžete konečně zastavit.
Píšu o nás, o ženách
a matkách. O nás, co každý den přemýšlíme nad tím, jestli jsme DOBRÉ MÁMY.
Píšu o mateřství trochu jinak.
Věřím, že každá musíme začít nejprve od sebe.
Věřím ve Vás, sebevědomé mámy!
Scházíme korytem vyschlé řeky k divoké pláži, tu lemují obrovské kameny. Na jednom z nich sedí muž. Jeho vlasy barvy mořské pěny napovídají, že tu delší část života již prožil. Pohrává si s dřevěnou holí, dívá se do mořských vln, a i když mu nevidím do očí, vsadila bych se, že se v nich odráží klid. Ten jižanský, kdy spěchat není kam....
Možná se vám někdy stalo, že jste zrovna telefonovali a současně hledali telefon? Blbý, říkáte si. Já jsem dnes hledala svoje třetí dítě v čekárně u doktora, když jsem ho měla na ruce. Řekla bych, že to je dost blbý.
Víte, co je horší, než tři nemocné děti? Když jsou dvě z nich už zdravé, ale stále nemůžete ven.
Poslední dny nám nezadržitelně ukrajují zbytek roku 2024. Kromě toho, že se zahřívám fotkami z naší poslední cesty, bilancuju. Vracím se na začátek roku letošního. V lednu jsem byla taková úzkostná hromádka neštěstí bojující s nespavostí. Trpěla jsem tím nejen já, ale celá naše rodina.