Třetí...

14. června. Náš třetí chlapeček, vybral si to datum, aby nám udělal radost k našemu 15.letému výročí Akorát okolnosti mu to nedovolily.

V mých představách to měl být krásný zážitek. Moc jsem si přála, aby šlo všechno hladce a já si zvládla po měsících příprav projít hladkým a přirozeným porodem Byla to dlouhá cesta. 33 hodin střídavých nadějí a potom slz z toho, že to nikam nepostupuje. I přes všechnu tu bolest a vyčerpaní ale musím napsat, že veškeré kroky, které jsem před tím udělala, měly smysl. Myslím , že proto jsem přes všechno zvládala nabírat sílu tak dlouho a v pravou chvíli dala na intuici, která mě spolu s úžasným personálem Roudnické porodnice dovedla ke šťastnému konci, respektive začátku . Jsem vděčná, že nenastaly žádné vážné komplikace a já mohla znovu slyšet poprvé zaplakat své miminko, i když nemohlo přijít na svět přirozeně. Věřím, že ač se to na první pohled nemusí zdát, měli jsme ohromné štěstí . Moje tělo mě prostě nepustilo do konce a já vím, že to tak bylo správně.

A i když se náš chlapeček narodil 15., připravil nám takové výročí, na které nikdy nezapomeneme. Totiž, takhle blízko a skutečně spolu jsme mohli být právě díky němu.  Děkuju mému úžasnému muži, dokázal při mně stát, každou minutu mi byl oporou a díky němu jsme mohli mít naše miminko hned u sebe Děkuju, že mě to zase přiblížilo víc k mému hlasu, vnitřní síle a že jsem si alespoň sáhla na zázrak zrození.

A hlavně, děkuju tobě, Jonášku, za další životní zkušenost V tuhle chvíli nemůžu být víc vděčná za zdravé a šťastné děti.