Sabotéři

Po delší odmlce přišel čas na něco chytrého 😊. Můj manžel si mě často dobírá kvůli tomu, že většina lidí nerozumí mým vtipům. Vlastně jsem si to uvědomila teprve nedávno. Pravda trochu zabolí. Nejlepší lék je samozřejmě vytěsnění. Když budete dělat jakoby nic, časem zapomenete. Možná to není ani tak dobrá vlastnost jako zlozvyk zakořeněný hluboko uvnitř, ale jsem poctivá. Snažím se být. K sobě, i k ostatním. To je možná důvodem, proč o některých svých vlastnostech přemýšlím namísto vytěsňování. A taky, protože věřím, že když chce člověk pomáhat ostatním, musí se nejdříve postavit sobě. Tváří v tvář svým strachům a nepříjemným pravdám.

Cítím balvan, usídlil se někde v břiše, má šedivou barvu a nepříjemně chladí. Jsem u sebe. Mluvím se svou dávnou minulostí. Slzy nezadržuju, i když jsem tak naučená. Chvíli to bolí a pak to přejde, to jsem se taky naučila. A taky se učím, že to může být jinak. Zkouším, jaké to je, být na druhé straně. Nesporně náročnější než naopak. Je nutné otevírat rány, aby se mohly zahojit. Je to léčivé. Mrtvá a živá voda.

Často myslím na své každotýdenní několikahodinové cesty vlakem do Hradce, kam jsem 5 let jezdila sbírat životní zkušenosti a písmenka před jménem. Na rituály, které jsem si postupně vypěstovala, abych si cestu udělala co nejpříjemnější a nejpohodlnější. Myslím, že to tak děláme i v životě. Nechceme moc často vystupovat z našeho pohodlí, věci si zjednodušujeme a chceme žít co nejspokojenějším životem. Tedy alespoň většina lidí, které znám.Ale není žádnou novinkou, že růst a nové příležitosti přichází v poněkud drsnější krajině. Ne tam, kde je vše zahaleno sluncem a nevidíte jediný mrak. Právě v diskomfortu potkáváme naše největší strašáky a zároveň zjišťujeme, že nejsou tak hroziví, jak jsme si je vysnili.

Způsobů, jak objevovat nové cesty, je samozřejmě nespočet. Tím nejméně bolestným jsou pro mě asi knihy. A ke mně poslední dobou, věřte nebo ne, přicházejí tak nějak samy. Jedna z nich se mi dostala do ruky před pár týdny. Titulek není z těch nejpoutavějších, název Pozitivní inteligence toho sám o sobě moc nenapoví. Obsah je však zajímavější. Chamine Shirzad se v knize věnuje našim vnitřním nepřátelům. Nazývá je sabotéry. Sabotéři jsou soustavou automatických a ustálených vzorců, které společně pracují v náš neprospěch. Podle něj si je budujeme od útlého dětství, abychom přežili nástrahy života. Soudce a jeho devět pomocníků odvádí skvělou práci, protože se umí pečlivě skrývat. Vydávají se za naše pomocníky a úspěšně nabourávají naše sebevědomí, ubírají nám energii a podporují naše negativní pocity.

Jako většina knih osobní rozvoje se vám i tato snaží prezentovat fakta z výzkumů a autor pravděpodobně svým tvrzením věří natolik, že vám je předkládá jako nevyhnutelnou pravdu. Pravdou ovšem je, že i tady by měl být člověk opatrný. Dát na vlastní intuici a pokusit se dívat na ni s nadhledem. Myšlenky jsou zde ale sympatické. Rozhodně se neodvážím rozebírat zde jednotlivé sabotéry, mluvit o tom, jak se s nimi poprat vydalo na celou knihu. Nabídnu vám tedy myšlenku a jeden z nástrojů, jak proti nim bojovat. Jde o rozvíjení všímavosti a plné prožívání přítomného okamžiku. Odborně se tomu říká mindfulness a dnes se často pořádají na toto téma různé semináře.

Proč máme tendence pořádat kurzy na to, abychom lépe vnímali přítomnost? Myslím, že odpověď není tak úplně složitá. Za mě je to o přehlcení informacemi, o nepřeberných možnostech, které nám globalizace přinesla. Mimo jiné také nadměrným stresem, který je na nás vyvíjen a neustálým zrychlováním všech elementů našeho života.

Chamine nepoužívá přímo termín minduflness, ale nabízí několik technik, skrz které můžeme zlepšit vnímání přítomnosti. Směřovat pozornost svému tělu a věci vnímat jakýmkoliv z našich pěti smyslů. Tak se podle něj dá vytrénovat lidský mozek, podobně jako si budujete svaly cvičením v posilovně. Cvičit se dá při každodenních rutinních činnostech jako jsou čištění zubů nebo třeba sprchování. Také při sportu, jídle, při poslouchání hudby. Ale také, když trávíme čas s našimi blízkými. Jde o to, se při těchto činnostech zastavit. Místo soustředění se na myšlenky, které nám běhají hlavou, koncentrovat veškerou svou pozornost na to, co vidíme, cítíme, slyšíme, čeho se dotýkáme a jaké chutě rozpoznáváme.

A uhodnete, kdo je nejlepším učitelem mindfulness? Pokud jste šťastlivcem, a ještě se vám doma batolí malé dítě, je zbytečné investovat peníze do jakýchkoliv seminářů zabývajících se touto problematikou. Všimli jste si, že malé dítě okamžitě zaznamená zvuk sanity z venku, štěkot psa, že během chvíle objeví novou věc, která mu přibyla v dětském pokojíčku? Určitě někdy se zalíbením pozorujete své dítě, jak se naplno ponoří do hry.

Proč nevyužít této příležitosti? Jak píše Chamine: "Jediná minuta, kdy se svými milovanými budete plně přítomni ovlivní váš vztah silněji a trvaleji než celý dlouhý den, který sice strávíte společně, ale s roztěkanou myslí." (Chamine, 2013, s. 128)

Mým cílem dnes rozhodně není přidat vám na seznam věcí další, kterou je potřeba odškrtnout a na žebříčku dokonalé mámy povýšit zase o stupeň výš. Spíš myslím na to, že je v pořádku dovolit si z tohoto žebříku slézt a zastavit se. Přišel adventní čas. Čas, kdy místo toho, abychom seděli s našimi blízkými, spěcháme. Vymýšlíme, co koupit pod stromeček a jakým hmotným darem potěšit naše blízké.

Vymyslíte jednu věc, která by se letošní Vánoce dala udělat jinak? Jaký malý krůček podniknout k větší spokojenosti vás i vaší rodiny? 

♥ ♥ ♥

CHAMINE, Shirzad. Pozitivní inteligence. Praha: Práh, 2013. ISBN 978-80-7252-434-1.