Prší, trochu hodně

Protože se právě ocitáme v období nejnáchylnějším na letní dovolené, můj zrak se upíná právě na ně. Tak jako se v zimě Facebook zasype množstvím příspěvků o padajícím sněhu, v létě se jako vlny přelévají fotografie z dovolených jedna za druhou. Sociální sítě. Fascinuje mě množství inspirace i zkušeností na jednom místě, je to prostor, kde můžete na jednu stranu nahlédnout do života jiných a na tu druhou nenajdete zkreslenější okénko do rodinné domácnosti, než je právě to instagramové.

Takže si prohlížíte šťastně vypadající kamarády olizující zmrzliny, jejichž sluneční brýle nenápadně odrážejí hotelový bar s bazénem a vy se postupně začínáte těšit na ten váš zasloužený čas mimo domov. Pak odjedete, trochu prší, "trochu hodně", jak říkají s oblibou naše děti. A protože přejezdem přes hranice se bohužel neaplikuje žádné zaklínadlo podobné těm z Harryho Pottera, na dovolenou jedete s vaším dítětem. Nijak zázračně se nemění v dospělejšího, přívětivějšího, prostě někoho, kdo se chová tak, jak obvykle my dospělí na dovolené očekáváme.

Jak se s tím popasovat? Nenechat si zkazit ten toužebně očekávaný okamžik, kdy budete na místě? V první řadě, jakmile se z našeho páru stala rodina, postupně jsem se naučila na nic netěšit. Předcházím tím tak spoustě zklamání z toho, že často ani nikam nevyrazíme. Je to jednoduché, prostě se netěšte na nic, na nikoho a nikam.

Když vše klapne a my už opravdu sedíme na cestě, sbalení s dostatkem svačin a hraček, které pravděpodobně stejně děti nevyužijí (oproti svačině, která u nás zaručeně zmizí do hodiny od domova), začnu se přece jen v hloubi duše maličko, avšak ne moc nápadně, radovat.

Tak, jako u spousty jiných věcí, mám pocit, že i dovolená je především o přístupu a povaze daného rodiče. Když někdo bude hledat na všem mouchy, pravděpodobně i pobyt v luxusním hotelu nebude splňovat všechna jeho očekávání. Ustoupit z nároků je někdy obtížné. Jak už na samotné děti, tak dovolenou jako takovou. Já se řídím jednoduchým pravidlem, které tak vděčně používám i tady. Změň, co změnit můžeš, nad to ostatní se povznes. To máte tak, když vám půl dovolené proprší, těžko ji vylepšíte tím, že to budete oplakávat na pláži v bundě. Když už, tak si k oplakávání namíchejte gintonic a hned se vám svět bude zdát růžovější. Tak můžu říct, že se naše dovolená v Polsku vyvedla přímo báječně (😊).

Moje druhá zkušenost, díky které to povznášení jde o něco lépe (kromě dostatku alkoholu): Nikdy nesázíme na jednu kartu. Znamená to, čím víc dovolených, prodloužených víkendů, tím méně zklamání z toho, že zrovna ten jediný týden nebo dva v roce prostě nevyšli podle představ. Když to jde, jednou za dva měsíce vyrazíme na 2 nebo 3 noci mimo domov. Navíc změna prostředí s sebou přináší i spoustu dalších benefitů: naše (MOJE) balicí schopnosti se za ten rok nijak neznehodnotí, o to méně sklouzáváme do stereotypu a ze silných zážitků se dá žít i několik týdnů 😊. Možná namítnete, kde na to pořád brát. Ne pokaždé je situace jednoduchá, ale my sami vždy volíme podle našich priorit. Většinou nám stojí za to uskromnit se v průběhu roku. Místo aquaparku rybník, bobové dráhy les, domu se zahradou byt na sídlišti, nového telefonu nový batoh na túry.

Oproti tomu znám spoustu rodin, kterým vyhovuje pravý opak. Investují čas i finance do toho, aby žili v pěkném prostředí, obklopeni tím, co potřebují. Pokud to rodině přináší spokojenost, pak je to samozřejmě v pořádku. My aktuálně využíváme toho, že kluci jsou ještě malí a snadno se nechávají strhnout naším entuziasmem pro tak banální věc jako je například sbírání borůvek. Z jednoho dopoledního sběru se nakonec vyklubala nádherná sobota. Ostatně právě tento den se pro nás stal takovým rodinným ostrůvkem pohody a klidu, kdy se u nás nepracuje, ale trávíme čas po výletech, nejčastěji někde čucháme les. Je to naše dobíjecí stanice do všedních dní. Ze sobot se stal rituál, který si hýčkáme.

Čím dál víc si uvědomuji, jak jsou právě rituály důležité a jak si postupně vytváříme naše vlastní. Ty, které možná budou naše děti v dospělosti nesnášet a budou dělat všechno proto, aby je ve svých rodinách neopakovaly 😊. Přijde mi ale, že i tohle je přirozený běh věcí. 

Dodržujete v rodině rituály z vašeho dětství nebo jste si vybudovali úplně nové?

A jaké to jsou?