Mateřská demence

Možná se vám někdy stalo, že jste zrovna telefonovali a současně hledali telefon? Blbý, říkáte si. Já jsem dnes hledala svoje třetí dítě v čekárně u doktora, když jsem ho měla na ruce. Řekla bych, že to je dost blbý.

Bohužel si tentokrát nedělám legraci. Přes rok a půl na mateřské a mozek změkne jako houba. Sama sobě jsem se musela smát. Nahlas, což celé té bizarní situaci dodalo na ještě větší trapnosti.

Samozřejmě bych to mohla zamést pod koberec, kde se aktuálně kromě lega nachází i zbytky mojí sebeúcty, ale ochudila bych vás o pocit, že vy na tom nejste tak špatně. A to si nenechá ujít žádná máma, věřte mi.

Nicméně, na moji obranu... Vlastně ne, víte co, my mámy se nemusíme obhajovat, protože kdybyste nechali kohokoliv jiného vypravovat z domu (V zimě! Což znamená o dvě vrstvy oblečení víc než v létě!) větší počet dětí než nula, škrábali celé auto, hledali 15 minut místo na parkování, když se ze zadních sedaček ozývá křik, abyste pak mohli zaparkovat jen 300 m od domu a stejně dobíhali na kontrolu, na kterou jste konečně jeli s předstihem. To všechno, abyste včas stihli dovést děti do školky. Ne, my mámy, se opravdu nemusíme obhajovat.

Výhoda mé druhé mateřské je, že vím, že tahle "mateřská demence" je do jisté míry vratná. Ještě v živé paměti mám můj první pracovní výjezd do Prahy po dvou letech vyměňování plínek, kojení, scvrknutí literatury na leporela a hádání toho, jestli ka-ka znamená kočku, bagr nebo potřebu udělat bobek. Cítila jsem se dost podobně, ale pár dní mezi dospělými lidmi, jejichž slovní zásoba neobsahuje pouze dvouslabičná slova a paměť i ostatní kognitivní funkce se vám vrátí do relativní normy.

Píšu relativní, protože s jistými následky je potřeba počítat i po skončení mateřské DOVOLENÉ. Ještě několik měsíců budete možná houpat nákupní vozík sem a tam v domnění, že je to kočárek nebo si na pracovní schůzce lovit diář mezi křupkami a vlhčenými ubrousky.

Pokud tedy máte pocit, že vám "mlíko na mozku" už zůstane, nebrečte. Je to jen období 😊.