Do vybití zbývá 5%

Právě se nacházím v intenzivních přípravách na dovolenou. Vlastně velice intenzivních, zítra odjíždíme. Než abych balila, raději píšu, je to bezpečnější forma prokrastinace, kterou si nebudu tolik vyčítat. A jsme u toho. Jsem ten typ člověka, který neposedně přechází po bytě, když jsou děti u babičky a přemýšlí, co ještě je potřeba udělat. Jasně, namítnete, že stále dokola píšu o tom, jak je potřeba odpočívat. To já samozřejmě moc dobře vím. Vy ostatně určitě taky 😊.

Mám permanentně vybitý mobil. 5% je taková moje klasika. Se mnou to pranic nedělá, mého manžela to přivádí k šílenství. Taky miluju metafory a ráda vytvářím mosty mezi situacemi, které spolu na první pohled nesouvisí. Když jsem začala přemýšlet o tom, jak to mám s nabíjením telefonu, napadlo mě, že to tak často dělám i ve vztahu ke své vlastní energii. Jedu na plný plyn. Neumím úplně zastavit. Ne, že bych si neuměla udělat čas na dobrou kávu, půl hodinku jógy nebo na pěknou knížku. Jen neumím uklidnit myšlenky, které se mi někdy dost zběsile prohání jedna přes druhou.

Často přemýšlím nad tím, jak docílit co největší rovnováhy, především té vnitřní. Jak žít v harmonii, nestresovat se zbytečnostmi a užívat si to, co nám vesmír vrací zpátky. Ale jak žít v rovnováze, když na vás někdo neustále agresivním způsobem útočí, i když se mu jenom snažíte navléct ponožku?

Což je mimochodem poměrně vyčerpávající. Každý den procházím několikrát s mými dětmi vyhrocenými emočními stavy. Moje jediné štěstí je, že se v té emoční labilitě kluci střídají a většinou jeden z nich jen tak poklidně přihlíží a sem tam přihodí nějaký komentář. Každá taková vyhrocená situace dokáže skokově snížit stav mé baterie o deset procent. Takže, pokud balancujete na hraně jednociferného čísla...no asi si to umíte představit.

Problém je, že ve třech letech dojde k emočnímu výbuchu dítěte naprosto nepředvídatelně, v situacích úplně obyčejných - jako jsou čistění zubů, příprava snídaně, svlékání trička, obouvání, smrkání, chůze přes silnici, nastupování a vystupování z auta, když není nakrájené jablko na kostičky, ale na měsíčky, vlastně představte si cokoliv, co děláte s úplnou samozřejmostí a obraťte to o 180 stupňů.

Nutno říct, že se považuji spíše za liberálnějšího rodiče. Ve smyslu, že věřím v to, že i s malým dítětem se dá dohodnout. Ale fakt, že se s každým připitomělým prdem musím s dítětem (krát dva samozřejmě) dohadovat, mě opravdu nesmírně vyčerpává.

Pořád mi tedy hlavou běží, jak nejet na plný plyn. Začala jsem častěji dobíjet svůj telefon. Snažím se nejít za hranici jednociferného čísla. Teď čekám, jak se to podepíše na dobíjení mé vlastní energie 😊.

Taky chystám na říjen podpůrnou skupinu, protože vím, že takových je nás víc. A taky vím, že sdílení je skvělá forma relaxace 😊.

Včas vás budu informovat. Teď si jdu užít dovolenou, která jistě bude trochu vyčerpávající a já budu na jejím konci toužit po válení se na pláži s drinkem v ruce. Ale jak jistě víte, na to mě stejně neužije 😊.

Čekám babí léto, tak si ho užijte a na podzim se na vás těším...