Chybovat je lidské, tak proč nám to tak vadí?

Ve škole jsem byla takový ten typický šprt. Celou základku jsem měla samé jedničky. Doteď to mám tak, že jsem hodně citlivá na chválu. Bohužel to jde jen pomalu odbourávat. Nelíbí se mi pocit, že jsem tolik závislá na cizím názoru, a tak málo mi záleží na tom mém.

Ono je to ale logické, když si vzpomenu, jakým systémem jsem si jako dítě prošla. Téměř od první třídy člověk začne za chyby dostávat špatné známky. Několik let v kuse se tak učí, jak se chybám vyhýbat a když v tom získá náležitou zkušenost, přijde zasloužená jednička a pak další a další.

V životě sice jedničky nedostáváme, zato pocit, že chyby jsou vlastně něco špatného, v nás přetrvává. Protože jsem máma tří malých klukům, většina otázek a s tím spojených problémů, se točí kolem výchovy. Rodičovství je jedna velká nepřetržitá škola. Chybuji v ní? Neustále!

Už se snažím samu sebe netýrat za to, co se nepovede a víc stavět na tom, co se mi jako mámě daří, ale i kdybych se snažila sebevíc, ten divný pocit tam už navždycky zůstane.

Přála bych si, aby moje děti k chybám přistupovaly jinak. Zatím nám to ale občas drhne. Na jednom z kluků vidím, jak moc mu záleží na našem názoru a už teď se bojí chybu udělat. I když si dáváme velký pozor na to, aby to nevnímal jako něco špatného. Na rozdíl od svého bratra je svázaný očekáváním ostatních a já se marně snažím vymyslet, co s tím.

Kluci mají sice do nástupu do první třídy ještě pár měsíců, ale už teď školu poměrně dost řešíme. Jsem si skoro jistá, že s nástupem do běžného školního systému s klasickým známkováním do tohoto kolotoče nastoupíme bez možnosti úniku.

Bylo by to opravdu tak špatné? Taky jsem vyrostla, že. Je ze mě (po)slušná mladá žena, co se snaží pomáhat ostatním a žije spokojený život.

Ale nežilo by se mi trochu radostněji?

S manželem jsme na doporučení našich kamarádů shlédli cyklus od České televize – Jak se dělá dobrá škola. Pomohlo nám to trochu si utřídit názory na to, co bychom do budoucna pro naše děti chtěli. Zatím nejsme ještě pevně rozhodnutí do jaké školy by měly chodit, jsme ale přesvědčení, že bychom to chtěli trochu jinak.

Jak to máte vy? Je pro vás tohle důležité nebo vás to v životě nijak neomezuje?

Řešíte, do jaké školy děti poslat a jestli už tam jsou, jak vnímáte známkování a posuzování úspěchu?

Dá se s tím pracovat i v běžném systému vzdělávání?

[1] Česká televize. Jak se dělá dobrá škola [online]. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/13743448133-jak-se-dela-dobra-skola/